Otevřenost je nakažlivá, a pokud se Vám líbí náš nápad, zašlete nám zprávu s něčím, o čem jste vždy chtěli podělit s celým světem, náš administrátor to zkontroluje a zveřejní jako ANONYMNÍ post-příspěvek na našem webu. Velký počet lidí uvidí Váš příběh a bude jej moci okomentovat ho a udělit like, přitom POUZE VY budete vědět, že příběh/historka/upřímné vyznání patří Vám! Otevřete se světu, bude se Vám to líbit!
Můj táta je hroznej! Pořád mě před někým promlouvá a ponižuje, jen proto aby on vypadal líp. Nechápe mě, myslí si že nic nedělám a místo učení sedím u pc. Říká že mi nechce fyzicky ubližovat (facka...) ale psychicky mě úplně ničí!!! Nadává mi třeba i za věci, které nemůžu ovlivnit...
Ide o to, že príde vek kedy vás všetci začnú bombardovať otázkami prečo niekoho nemáte? Priznám sa, že si vymyslím tisíce dôvodov Prečo nechcem alebo ešte nemám. Vždy sa okolo mňa motalo veľa chalanov, čiže si niektorí začali myslieť, že som lezba, lebo so žiadnym byť nechcem. Ale pravda je taká, že v mojom srdci už je jeden muž veľmi dlho. Ani to, že nás život rozdelil môjmu srdcu nedovolí milovať niekoho iného. Tiež niekoho milujete kto padol do depresii a odstrkuje vás od seba ?
Jsem docela překvapená a ohromená tím, jak rychle se postupem roku moje myšlenky změnily z "Proč se věci jmenují jak se jmenují?" na "Honily si pravěký lidi?" ...
Měla jsem nejlepší kamarádky. Bylo to opravdu silné přátelství. Nebavila jsem se s nikým jiným. Měli jsme spolu plno dobrých zážitků. Po čase začli dobré chvíle střídat špatné. Nadávali mi, brali mi věci, dělali ze mě blbce. Schazovali mě před ostatními. Byli to drobnosti, ale ty se nashromáždili. Nebyl by den, kdy by mi nelhali a já lež opravdu nenávidím. Každý den mi něco provedli. Kritizovali můj vzhled. Připadala jsem si ošklivá. Neříkám, že jsem krásná, ale kvůli nim jsem si přišla, jako úplná zrůda. Jednou jsem jim to napsala. Odhodlávala jsem se dva měsíce, než jsem jim to byla schopná alespoň napsat. Vysmáli se mi. A ukázali mi, jak jsem blbá. Tak za tři měsíce, kdy se to stále zhoršovalo jsem jim opět napsala. Další den jsme se ve škole nebavili. Rozbila se mi flaška na pití a rozbrečela jsem se. Nešlo mi o pití. Jen toho bylo moc. Zase jsme se udobřilii a já doufala, že to bude lepší. Nebylo. Dnes jsem se už konečně rozhodla. Nenechám si jimi kazit radost ze života. Pohádala jsem se s nimi. Je mi jedno, jestli budu sama bez přátel. Je to lepší, než se bavit s lidmi, co mi za to nestojí!
Měla jsem přítele, byla jsem s ním dva roky, připadala jsem si šťastná. Pak jsem zjistila, že neměl jenom mě a že ty holky o tom věděli, jen já jsem to nevěděla, když jsem to zjistila od svého kamaráda, který mi to řekl, můj přítel mi to potvrdil a dával to za vinu těm lidem, co mi to řekli. Prý kdyby mi to neřekli, nemusela jsem se trápit a já bych o tom nevěděla a všechno by bylo happy. Jo někteří kluci jsou strašný hajzlové, ale pořád mám víru, že existují i ti normální. Popravdě jsem teď šťastnější. Ten rozchod mi spíš prospěl. Jen mě mrzí, že jsem mu jako kráva naletěla. Kretén jeden ....
Rozešla jsem se mužem po 9 letech vztahu a po 6 letech manželství. Rozešli jsme se v dobrém, jako přátelé. Všechno jsme probrali a dospěli jsme k závěru, že přejeme jeden druhému štěstí, ale dát si ho neumíme. Za ta léta se všichni přátelé i rodina stali společnými. A teď, místo aby oni uklidňovali nás, my uklidňujeme je, že všechno je v pořádku.
Chtěl jsem se stát šéfkuchařem, ale studoval jsem na stavebního inženýra. Nakonec jsem i šéfkuchařem i ředitelem ve vlastnoručně postavené restauraci. Sny se plní ☺
Sdílím prověřenou radu: Jestli chcete vidět opravdu nepovedené fotky nějakého kamaráda, najděte si stránku jeho matky na sociálních sítích
Dcera je hrozně podobná manželovi. Když ji drží v náručí, kouká se na ni a přemýšlí: „To jsem vážně takový krasavec?“ ☺
Když jsem zdobila stromeček, v jedné staré skleněné kouli jsem našla lísteček, který jsem psala, když mi bylo šest: „Ať jsou všichni šťastni v příštím roce 1997!“ Tak jsem napsala ještě jeden lísteček a strčila ho do druhé koule.
Žiju na konečné autobusu. Skoro vždycky zůstávám v autobuse sám. Vždycky si prohlídnu vnitřek autobusu a v 9 případech z 10 najdu něco malého na památku.
Příčina frenetické hádky s matkou, včetně slz, vzájemných nadávek, práskání dveřmi a vyděděním – nenajedla jsem se před odchodem. A to je mi 25 let!
Před třemi lety příbuzným těžce onemocněl syn. Byli na tom špatně s penězi, tak jim rodiče půjčili peníze, které si šetřili na nové auto. Teď už je u nich všechno v pořádku, tak rodiče naznačili, že je čas peníze vrátit. A dozvěděli se, že kluk je pokračovatelem rodu, takže jeho zdravotní problémy jsou problémem CELÉ rodiny. Takže peníze vracet nebudou. Tak se přichází o příbuzné.
Můj přítel je doktor. Když se chci vyvlíknout ze školy, nejčastěji se vymlouvám na to, že „musím k lékaři“. A svědomí mě netíží. Vždyť nelžu ☺
Nedaleko mého domu je malý obchod, ve kterém stojí asi osm velkých balení chipsů, i když jsem asi jediný, kdo je tam kupuje. Ale pokaždé, když dojdou, kupují je kvůli mně znovu. A to je fakt příjemný pocit.
Štve mě, že je mi 27 a stále nemůžu odpovědět na otázku, kým chci v životě být.
Když kupuju cokoliv na zahraničních webech, vždycky píšu prodejci, aby zkontroloval stav zboží, že to kupuju kamarádovi jako dárek. Vždycky pak přijde kvalitní zboží ve skvělém stavu.
Bylo mi 17, když jsem začal pracovat v létě u otce. Na konci pracovního dne jsem stál na zastávce a čekal na autobus. Absolutně nečekaně ke mně přišel slepec a poprosil mě, jestli bych ho nepřevedl na druhou stranu ulice. Nikdy se mi nic podobného nestalo, takže jsem byl hrozně nervózní. Když jsme byli skoro na konci, všiml jsem si, že jsem ho z nervozity navedl na sloup. Myslel jsem si, že se studem propadnu. Naštěstí měl smysl pro humor a zavtipkoval na téma, kdo z nás dvou je vlastně slepý.
Dnes o dějepise jsem si všimla, že našemu učiteli stojí. Nijak zvlášť ho to ale neznervóznilo, protože dál pokračoval ve výkladu a chodil mezi našimi lavicemi s debilním úsměvem.
Mám to s mojí holkou těžký. To asi každej kluk, ale u mě to extrém. Jednak se jmenuje stejně, jako můj pes. Nebyl to záměr, psa (fenku) jsem měl dříve, než jsem jí poznal. Obě se jmenují Nelly (ano tak se někdo jmenuje) I když používám přezdívky, zlato, zlatíčko, broučku atd.. tak stejně přiběhnou obě a je oheň na střeše. Druhým problémem je, že mám větší prsa, než ona. Není to tím, že bych byl tlustý, ale tím, že ona je absolutně plochá. Mně to nevadí a neustále ji o tom ujišťuji, ale jí ano a neustále si na to stěžuje. Jednou jsem jí chtěl udělat radost a koupil jí přípravek na růst prsou. No nedopadlo to dobře.
Načíst další zpravy