Otevřenost je nakažlivá, a pokud se Vám líbí náš nápad, zašlete nám zprávu s něčím, o čem jste vždy chtěli podělit s celým světem, náš administrátor to zkontroluje a zveřejní jako ANONYMNÍ post-příspěvek na našem webu. Velký počet lidí uvidí Váš příběh a bude jej moci okomentovat ho a udělit like, přitom POUZE VY budete vědět, že příběh/historka/upřímné vyznání patří Vám! Otevřete se světu, bude se Vám to líbit!
Nedávno jsme byli na koncertě a během přestávky jsme si šli zakouřit a dát si pivo. A uviděli jsme holku úplně namol – peněženka otevřená, doklady venku, kolem jí nikdo neznal, na otázky nereagovala. Svědomí nám nedovolilo jí tam tak nechat, podpírali jsme jí, dokud nepřišla kamarádka, která jí znala. Nechala nám telefon a odvezla jí domů. A tak si tak přemýšlíme, na jednu stranu jsme udělali dobrý skutek, na druhou stranu jsme prošvihli půl koncertu :-/
K terapeutovi přišla maminka s ročním dítětem. Stěžovala si, že dítě není aktivní (nesedí, neleze, nechodí). Začali dítě zkoumat a to mělo problém nejen lézt, ale skoro i dýchat. Bylo bledé v obličeji, mělo oteklé oči a vyrážku na celém těle. Zavolali rychle záchranku a během cesty začali zjišťovat, co dítě jedlo, co pilo, jak se chovalo a proč je poprvé za rok u doktora. Ukázalo se, že maminka je vegan a jí jen bylinky a bobuloviny. A dítě a manžela krmí stejně…
Nemůžu vystát hudbu na ulici. Třeba u supermarketů. Problém je v tom, že začínám chodit do rytmu, prostě si nemůžu pomoct. A k tomu mám ještě navíc pocit, že si toho každý okolo všímá. A je mi z toho nanic, i když ostatním to asi připadá zábavné
Chodila k nám do obchodu jedna dámička. Že prý potřebuje náušnice pro dítě, co bychom jí poradili. Ptám se jí, kolik je dítěti let. Odpověděla, že dvacet osm… A mně je přitom dvacet jedna.
Jsem adoptovaná. Biologická matka chtěla jít na potrat, ale v porodnici jí to rozmluvili. Souhlasila s tím, že mě porodí a nechá v porodnici. A aby nikdo neviděl těhotenské břicho, zatahovala ho, nejedla, aby neztloustla. Do devátého měsíce se jí nechtělo čekat a v šestém měsíci jí vyvolali porod. Narodila jsem se já – ubohé děťátko, odsouzené v přírodě ke smrti. Ale zachránili mě a vychovali. Nedávno jsem svoji biologickou matku našla na sociálních sítích. Má děti, rodinu. A já bych se jí chtěla zeptat, proč mě tenkrát nechala…
Kamarád pracuje na psychiatrii, kde mají pacienta z bohaté rodiny, který byl kdysi začínajícím spisovatelem. Pořád mluví o své milé, vykládá podrobnosti, jak spolu tráví čas. Problém je, že řádnou přítelkyni nemá. Psal román a zamiloval se do hlavní hrdinky, kterou si sám vymyslel. Léčí ho proti jeho vůli, nechce ztratit svoji lásku. A jestli jeho láska žije jen v jeho hlavě, nechce se uzdravit. Často „s ní“ mluví a prosí ji, aby ho vzala k sobě, pláče. Je mi ho fakt líto.
Když jsem si kupoval byt, poprosil jsem kamarádku, aby mi vyložila karty. Vyložila mi samé nesmysly – vášnivý sex, romantiku, lásku. Řekl jsem jí, co si myslím o jejích schopnostech a strašně jsme se pohádali. Když na podpis smlouvy přišla neskutečně krásná realitní makléřka, na výklad karet jsem si ani nevzpomněl. Ještě ten den jsme se spolu vyspali a už půl roku máme skvělý vztah. Zítra jdu koupit šampaňské a jdu se usmířit s kamarádkou ;-)
Když jsem byla malinká, do 5 let, žila jsem se dvěma babičkami a rodiče mezitím vydělávali peníze v Praze. Rostla jsem si jako skleníková kytička, vzdychali nade mnou, vykrmovali mě, ohřívali mi zmrzlinu. Nejdivnější ale bylo, že když mi dávali drobné, abych si zašla něco koupit do obchodu, umývaly babičky mince.
Nejraději trávím čas sama, ze školy chodím oklikou, abych se vyhla všem lidem, doma pustím hlasitou hudbu a přemýšlím o smrti. Miluji samotu.
Kdyby mi v lednu někdo řekl, že se člověk nemůže zamilovat přes sociální síť, souhlasila bych, ale teď už si asi tři měsíce píšu s úžasným mužem, který mě vždy potěší, rozesměje a přitom nesdílíme jazyk ani kulturu a on je navíc muslim, já ateista a odpůrce všech náboženství. Je to zvláštní.
Prastrýček jednou vyprávěl, jak se mu během války chtělo na velkou. Pustili ho na pár minut, vyběhl a zalezl do prvního volného příkopu. Hned si přičapl a najednou slyší šramot a vidí, že na druhém konci sedí Němec a vykonává stejnou potřebu. „Tak jsme tam tak seděli a koukali jeden na druhého. Pak jsme si utřeli zadek, oblíkli si kalhoty a vrátili se ke svým jednotkám. Ale jak jsem do něj pak měl střílet?“
Mám bratra dvojče a vždycky jsme se měli strašně rádi. Když nám bylo 15, vážně jsem onemocněla, ležela jsem v nemocnici a on celou dobu seděl vedle mě. Brzy si dokonce i lékaři všimli, že jakmile odešel, udělalo se mi hůř. Ošetřující lékař si dělal srandu z mystického vztahu dvojčat, ale dovolil bratrovi se prakticky nastěhovat do nemocničního pokoje. Velice brzy jsem se uzdravila, ale bratr se pak dlouho cítil špatně, jakoby na sebe vzal část mé choroby. Uběhlo 10 let, rozjeli jsme se do různých měst, pořídili si vlastní rodiny. Včera v noci mi volala jeho žena a složila se do telefonu, že je v kómatu, nehoda. Počkej na mě, bráško. Jenom chvíli počkej!
Když mi bylo 19, chodila jsem s klukem o 10 let starším. Často si vzpomínám na jeho slova, že do 20 roky ubíhají pomalu, ale pak je člověk nestíhá počítat. Je mi 39 a těch 20 let uteklo strašně rychle! Už jsem zapomněla i jméno toho kluka, ale na tyhle jeho slova vzpomínám pořád. Bože, jak jen měl pravdu!
Stalo se to v létě. Jel jsem s klukama z mojí party k řece lovit raky. Když jsme se chystali domů, řekla jsem ji, aby si sundali mokré slipy a jeli jen v kraťasech, aby se nezamočila sedadla. Všichni to udělali, přijeli domů, rozebrali si věci a rozešli se. Jen jeden kluk (Ilya) si zapomněl svoje slipy u mě. Myslel jsem si, že se vrátí a vezme si je, ale ne. Uběhlo pár týdnů, sedím na pláži se svojí partou a kolem jde Ilya. Přišel blíž, pozdravil se a říká… „Zapomněl jsem si u tebe v autě slipy, zítra se stavím a vezmu si je. Měli jste vidět obličeje mých kamarádů“ ☺
Jednou, když mi byly 3-4 roky, se táta dlouho nevracel z práce. Když jsem viděla, jak je máma nervózní, řekla jsem jí, ať se nestrachuje, že táta prostě upadl a nemůže vstát, ale že bude brzo doma. Máma mi vynadala, co jsem si to vymyslela, a za půl hodiny přišel táta domů. Špinavý, pomlácený a celý od krve. Na otázku, co se mu stalo, odpověděl, že ho zbili na ulici a on tam dlouho ležel a nemohl vstát. Máma byla v šoku. Nikdo nepochopil, co to bylo. Od té doby uběhlo spoustu času, ale intuice mě nezradila ani jednou.
Všechno na památku. Když jsem byl malý, sbíral jsem všechny svoje mléčné zuby a pak jsem z plastelíny vyrobil něco jako čelist, zasadil do ní svoje zuby a postavil si to na poličku. Někdy ale výraz v obličeji náhodných hostů vyjadřují dost ublížení na zdraví ☺
Můj muž je Arab a muslim. Je to nádherný člověk a skvělý otec. Žijeme v jeho vlasti, zvenčí máme všechno v pořádku, úctu, lásku, materiální zabezpečení. Ale je tu jedno ALE – už před svatbou jsem se zamilovala do jeho strýce (který je skoro stejně starý jako můj muž) a tenhle cit se ukázal vzájemným a dodnes takový je. Kvůli němu jsem se naučila jazyk, souhlasila se stěhováním, žijeme prakticky v sousedních domech. On odmítá nevěsty, neustále k nám chodí na návštěvu, ale nikdy si nic víc nedovolí. Jinak mu hrozí smrt.
Nedávno jsem byla na poliklinice a potkala tam starší pár. Pán něžně hladil paní po rukou, ona mu sundala čepici a pročísla mu rukou vlasy. Přišla jsem k nim a zeptala jsem se, v čem je tajemství jejich vztahu. Nejdřív se smáli a pak odpověděli, že si člověk musí uvědomit, že je to JEHO polovice na celý život, že se o ni člověk musí starat a milovat ji. A pak dědoušek zašeptal: „A neposlouchat všechno, co ženské říkají, jsou jako děti. Musíte je prostě jen milovat. Milovat a neposlouchat.“
Když jsem byla malá, jely jsme někam vlakem. Byla jsem neutahatelné dítě. V kupé s námi seděl nějaký pán, a když jsem vyběhla z kupé, zeptal se maminky: „Nezkoušela jste prostě slabší baterky?“
Rozvedla jsem se s manželem a všichni se mě ptají proč. Odpovídám, že jsme si prostě nesedli. Někteří to nechápou, kroutí hlavami, myslí si, že jsem pitomá, že je bohatý, má svůj byt, auto. A plnil mi všechna přání… Ale nikomu nevysvětlíš, že skutečnou příčinou je, že má úchylku na těhotné, sní o tom, jak jim ubližuje, a rád se dívá, jak umírají při porodu. V noci jsem se musela převlíkat za těhotnou. A ostatní si myslí, inteligent v brýlích…
Načíst další zpravy