Otevřenost je nakažlivá, a pokud se Vám líbí náš nápad, zašlete nám zprávu s něčím, o čem jste vždy chtěli podělit s celým světem, náš administrátor to zkontroluje a zveřejní jako ANONYMNÍ post-příspěvek na našem webu. Velký počet lidí uvidí Váš příběh a bude jej moci okomentovat ho a udělit like, přitom POUZE VY budete vědět, že příběh/historka/upřímné vyznání patří Vám! Otevřete se světu, bude se Vám to líbit!
Spousta holek si stěžuje na rozchody. Po rozchodu brečí, zvrací atd. Neříkám, že to není strašné, ale na světě jsou mnohem horší věci. Taky by mi bylo špatně po rozchodu s klukem, ale to co stalo nedávno bylo stokrát horší než rozchod a hrozně mě to zasáhlo. Babičky bratr a mojí mámy strýc nám zavolal, že její sestřenice je mrtvá :( Neřekl nám jak se to stalo jen že si k tomu pomohla sama :( Později nám řekl, že spáchala sebevraždu :( Hrozně jsem brečela, když jsem se to dozvěděla, protože nic horšího se v naší rodině nemohla stát :( A je mi špatně i teď :( A teď si prosím vy holky co brečíte kvůli rozchodům uvědomte hlavní rozdíl: Ten kluk co se s vámy rozešel je stále ještě na živu a těší se životu ( ve většině případech), ale s mrtvým už v životě nepromluvíte :(
Bála jsem se letět do Egypta, protože jsem si myslela, že se ke mně místní muži budou chovat vulgárně nebo hrubě. Paradoxní je, že jediný muž, který se tu ke mně chová vulgárně, je ten, se kterým jsem sem přiletěla.
Mám jednu kamarádku jí je 25 mě je 19 a jejímu příteli je kolem 30. Já přítele nemám ona to ví a chce mi pomoct, ale podle mě tím špatným způsobem :/ Scházím se s jedním klukem a ten očividně nemá zájem :/ Tak se rozhodla, že mi propůjčí svého přítele. A to doslova. Pokaždé když se s ním chci sejít tak jdeme k němu domů a tam se ke mně chová stejně jako k ní :/ Posadí si mě na klín a pak se se mnou mazlí a jednou my svlékl podrsenku a sahal mi i na prsa.Mám z toho spatnej pocit :/ Vím, že mi chce pomoct a on sám říkal, že mě jen učí na balit kluky a jak se chovat v jejich pritomnosti, ale nemyslim, že je to spravný :/ Je to její přítel a tohle by melo bejt jen mezi nimi :/
Mně umřela kamarádka. Bylo jí třináct je to už týden. Nevím jak se stím mám vyrovnat. Nejhorší na tom bylo to, že jsem zjistlia, že jí můj kluk snů miluje a to byl můj konec...už nevím co dál....je to jedna nezahojitelná jizva v mém srdci.
To jsem jediná holka, který nechutná sladký? Vážně, ze všech těch bonbónů a podobných blbostí, na kterých si ostatní pochutnávají, se mi křiví pusa a musím to hned zapít ideálně hořkou kávou bez mléka. :D Občas si připadám jako nějaký ufo, když vidím, s jakou chutí se tím ostatní cpou! :D
Chodím čtyřikrát týdně do fitka. Ale večer jim tajně čokoládu a cpu se loupáky a bílým pečivem. Před manželem svadim tloušťku na antikoncepci.
Baví mě frajírci, kteří mají zvláštní potřebu urážet holky, které se jim nelíbí, ale když to samé někdo udělá jim, tak se div nerozbrečí. Chudáčci! :D
Jednou večer u piva s cizí partou do mě začal rýpat a po sléze mi i nadávat jeden mladej kluk, doteď nevím, proč. A přesto se mě někdo o mnohem starší zastal a zachoval se jako pravý gentleman. Taková drobnost, ale hrozně to potěší. Doteď jsem neměla příležitost poděkovat. Jestli si myslíte, že holky jsou dnes jen na "zmrdy", tak to není pravda. Stále existujeme.
Podle mě se vztah neobejde bez kontaktu vašeho partnera s opačným pohlavím. Jednou za čas si někde trochu zaflirtuje se ženskými/chlapi a pak se nadšeně vrátí domů, bez pocitu oprátky na krku, když náhodou někdy koukne do cizího výstřihu.
Organizuju dobročinné akce, pomáhám všem v okolí na úkor sebe, pomáhám cizím lidem. Chci, aby všichni byli šťastní. Zbožňuju tu myšlenku, že jsem zrovna já někomu vykouzlil úsměv na tváři, udělal lepší den nebo ho vytáhl ze sraček. Můj vršek pyramidy by byl někomu zachránit život. Bez odměny. I když mi byla nábizena, nevzal jsem ji a nikdy bych ji nepřijmul. Kompenzuju si tím možná to, že mám sám k sobě odpor. Ke svým vlastnostem, jak jsem líný, nepořádný, občas se nedokážu motivovat k něčemu podstatnýmu, co musím udělat pro sebe. Mám odporný myšlenky o smrti sebe nebo ostatních, o násilí, který sám páchám. Jsem často uvnitř chladnej k cizímu neštěstí nebo smrti a musím hrát emoce. Celkově si myslím, že se ve mně pere Jekyll s Hydem, ale celkem suverénně vyhrává Jekyll. Jsem sice psychicky silný, ale jen doufám, že se jednou nezlomím a neprobudí se Hyde, protože to bych sám sobě neodpustil.
Jsem hrozně vybíravej, co se holek týče. Nechci chodit s někým jen proto, abych s někým byl. Uvažuju o každé, o kterou se kdy snažím, jako o potencionálně dlouhodobém partnerovi. Ale tím se mi hodně zmenšuje výběr. Mám spoustu divných koníčků a zájmů, kterým věnuju spoustu času a peněz. Poslouchám pro většinu divnou hudbu. Po čase jsem účelný hledání vzdal a přenechávám všechno osudu a náhodě. Už jsem si říkal, že holt zůstanu pěkně dlouho sám, protože holky v mým okolí za to prostě nestojí, když se najednou zjevila jedna slečna, se kterou jsme si dle mě docela padli do oka. Připadá mi super a skvěle jsme si pokecali. Po tom, co jsem byl přes rok a půl ledovej princ, teď jsem najednou jak malej a v hlavě mám pěknej bordel. Být nezadaná, není, co řešit. Ale frajera má, sic krátce, ale má. A přes to pro mě jednoduše nejede vlak. Moje morální zásady mě samy cockblokují. Who cares, já svoje cíle mám a jestli je podniknu sám, nebo s někým, je vedlejší. Dostat ale s ní šanci, tak po ní skočím. JInak to vidim, že zůstanu ještě několik let sám, pokud mi zase náhoda někoho nepřihraje pod nos.
Když mi bylo šestnáct, seznámila jsem se s jedním klukem. Měl mě jen doučovat, ale nějak jsme se spřátelili víc, než bylo v plánu. A tak jsme spolu začali chodit. Byl můj první. Prošli jsme si i takovými těmi "pauzami", kdy jsem spolu nechtěli být. Po prvním roce jsem dostala první facku, začal me vyhazovat z mého bytu, ubližoval mi. Po dvou letech vztahu, v 18, jsem mu oznámila, že jsem těhotná. Byla to největší chyba mého života, že jsem za ním šla. Zlomil mi ruku, několikrát mě uhodil do obličeje a také mě několikrát kopl do břicha. I jeho dítě jsem přišla. Díky jemu se bojím chlapů a i když je to už mnoho let, stále stačí, aby chlap dál ruku špatně a já čekám ránu. Proč to píšu? Aby jste nebyli takoví jako já, hlavně holky. Aby nikdo, komu jeho partner ubližuje nevěřil tomu, že si za to může sám.
Když jsem chodila na základku neměla jsem žadně kamarády a byla jsem pořád doma. A taky jsem měla problémy se šikanou a myslela, že nikdy nebudu mít kluka. Kupovala jsem si takové ty takové ty dívčí časopisy abych veděla jak se ličit chovat a tak, ale nic nepomáhálo a ještě ke všemu se mi ve škole začali kluci posmívat jak jsem ošklivá :( Měla jsem často deprese a tak. Pak jsem nastoupila na střední školu, kde jsem měla první dva kluky :) V tu chvilí jsem pochopila, že když se přece jen někomu líbím tak až tak ošklivá nebudu :) S lidma ze školy si moc nerozumím, bavím se jen s pár holkama, ale jinak s nima nikam nechodím. Ale napsala jsem dvěma holkám ze základky jestli by třeba někam nešli a od doby se scházíme :) Taky jsem poznala svojí nejlepší kamarádku a jednoho nového kamaráda a od té doby s nimi někam chodím aspoň jednou za 14 dní nebo jednou týdně :) A musím říct, že je mi o dost líp od té doby co s nima trávím čas :) Deprese už nemám, ty hloupé časopisy už si nekupuji a vim, že na základce nebyl problém ve mně, ale v lidech :) A upřímně si myslím, že když člověk chce něco v životě změnit a snaží se tak se mu do podaří :)
Mám na vysvědčení samé jedničky. Každý rok ale nikde se s tím moc nechlubím protože se bojím že by se mi kamarádi posmívali že jsem šprt.
Raz som mojej kamarátke niečo urobila a asi tak za mesiac sa mi to tak niak vrátilo.Moja spolužiačka s ktorou sa poznám už od druhého ročníka tak tá mi ukradla JBL a ešte zapierala že nič nespravila :( dotklo sa ma to lebi toto som od nej nečakala...:(
Vyrastala som na Linkin Park . Vždy keď mi bolo ťažko tak som si púšťala ich piesne. Mala som veľmi ťažké detstvo a oni ma držali nad vodou. Mojím veľkým snom bolo ísť na ich koncert aj keď som si nikdy nemohla dovoliť taký rozmar, verila som že sa tam dostanem. Došlo mi, že tento sen je mrtvý. Moj sen spáchal samovraždu
Mám za sebou pár proplakaných let díky nevydařeným vztahům. Byla jsem s klukem, který dával přednost počítačovým hrám a alkoholu, byla jsem s klukem, který dával přednost jiným ženám, byla jsem i s klukem, který se nemohl rozhodnout mezi mnou a svou stávající partnerkou.... Ale nevyčítám to jim ani sobě. Naopak jsem vděčná. Protože to vše mi to umožnilo být dnes zasnoubená s mužem mých snů. A všem ostatním bych přála aby se dokázali odpoutat od věcí, bez kterých zdánlivě nemohou žít i přesto, že jsou díky nim nešťastní. Odpoutejte se od všeho co vás tíží a rozleťte se do světa, protože tam na 100% najdete to, co celý život hledáte. Nemá čas čekat a doufat, že se něco změní. Jediný kdo může něco změnit jste vy sami. :)
Nedávno se tu objevilo přiznání ohledně práce, tak bych taky ráda něco přihodila. Pracuji v jedné menší firmě už skoro 3 roky. Za tu krátkou chvíli jsem si tam stačila prožít horší i lepší časy, doby, kdy jsem si to tam chválila i doby, kdy jsem hledala jinou práci a chtěla vážně odejít, doby, kdy jsme několik měsíců v kuse dělali maximum zákonem povolených přesčasů, dokonce se nějaký čas nedávaly dovolené, i to, že jsme chodili domů dříve, anebo do práce nemuseli jít vůbec. Tak nějak se to střídalo. Teď to vypadalo, že zase začne období přesčasů... A najednou velká schůze s vedením, práce už na našem oddělení příliš nebude, bude probíhat velké propouštění. No, ještě tak rok zpět bych z toho byla asi na prášky. Teď? Vzhledem k tomu, co se tam hlavně poslední dobou dělo... Je mi to jedno. Jediný, co mě na tom asi mrzí, je to, že se roztrhne naše skvělá parta.
Sama jsem požádala svého muže o ruku. Jsme spolu už šest let. Dřív jsem o tom mluvila s lehkostí a všem jsem se chlubila: „To já sama atd.“ Čas šel dál a teď je mi mě samotné spíš líto. Koukám na fotky lidí s prsteny na lastuře, poslouchám skazky o tom, jak dojemně požádali muži své ženy o ruku. A já sama jsem se žádosti o ruku nedočkala, chopila jsem se sama iniciativy. Teď je mi to fakt líto. Nikdo mi nehodil prstýnek do šampaňského, ani si přede mnou nekleknul na koleno.
Od dětství jsme kamarádili s jedním klukem. Na škole si našel holku a prakticky jsme se přestali vídat na 4 roky (jeho přítelkyně ve mně viděla konkurenci). A najednou se rozhodl, že se budeme zase vídat za zády jeho přítelkyně. Začal mi nadbíhat, já jsem se bránila a hrozila, že to prozradím jeho přítelkyni. Poslal mi kytici růží po poslíčkovi, tak jsem do kytice vložila dopis a poslala kytici jeho přítelkyni. Od těch dob mi nikdo nevolal. Nelituju toho.
Načíst další zpravy