Otevřenost je nakažlivá, a pokud se Vám líbí náš nápad, zašlete nám zprávu s něčím, o čem jste vždy chtěli podělit s celým světem, náš administrátor to zkontroluje a zveřejní jako ANONYMNÍ post-příspěvek na našem webu. Velký počet lidí uvidí Váš příběh a bude jej moci okomentovat ho a udělit like, přitom POUZE VY budete vědět, že příběh/historka/upřímné vyznání patří Vám! Otevřete se světu, bude se Vám to líbit!
V dětství jsem se rozhodl překvapit maminku vlastním koláčem. Vybral jsem si recept na křehký koláč, který jsem sám měl rád. Rozložil jsem si domácí kuchařku, vyplnil všechny instrukce, zašpinil jsem celou kuchyň, ale všechno šlo podle plánu. Dokonce i máma přišla přesně v moment, kdy se koláč dopekl. Ale copak jsem mohl tušit, že v plechovkách (určitě jste je taky měli) s nadpisem škrob, kterého se do koláče měly dávat tři lžičky, byla sůl…?
Jednoho známého nechtěli vzít do armády, do které strašně chtěl, jen kvůli tetování po celém těle, Tak si tělo poléval octem a třel železným kartáčem. A vůbec nechápal, proč ho místo do náborové kanceláře vezou na psychiatrii.
Nejhorší je mladický maximalismus. Můj spolužák a kamarád jel po dokončení základní školy na letní sportovní tábor. V noci s kamarády utekli a sázeli se, kdo uskočí před jedoucími tramvajemi a vlaky. A doskákal. Pochovat ho museli v zavřené rakvi.
Nastavila jsem si budík na kalkulačce a konečně jsem se vyspala =)
Nejlepší technická univerzita. Nejlepší studenti, přednášející i vzdělání. Ale hodina je zrušena, protože přednášející chlastají v auditoriu. Jsme inženýři!! Stavíme budoucnost!!
Máme v kuchyni u zrcadla velké zrcadlo. Takže pokaždé, když si chceme s mámou dát něco zbytečného, podíváme se na sebe do zrcadla a rozmyslíme si, jestli je to opravdu nutné. A jsem pořád ve formě =)
Přiznávám se, že už jsem unavená ze všech těch moderních sluníčkových keců o tom, jak by měl být člověk vždy pozitivní, jak si stačí jen správně přát, že když si věříte, nic vás nemůže zastavit, že bychom se měli zbavit ega, že záleží jen na nás, jakou budeme mít náladu, a tak dále, a tak dále. Vždycky si myslím, že ten život tak nějak zvládám, že si vedu dobře, a pak na mě někde vyskočí jedno z podobných mouder...a připadám si jako naprosto neschopná nula, co nezvládá vůbec nic. Má to na mě naprosto opačný efekt, než jaký to asi má mít.
Táta se zastřelil,osáhaval mě muž od tety,šikanovali mě,uzavrela jsem se do sebe ,trpěla depresemi,pokusila se zabít,pak jsem si našla kluka a vypadalo to ,že to bude dobrý,nakonec mě psychicky týral,rozesli jsme se po roce ,pak jsem se zamilovala a týpek mě znásilnil. Matka mě vyhodila z domu,vyhodili mě ze skoly a z brigády. Neměla jsem nic. To vše se stalo během 7 let. Nesložila jsem se,chvili to trvalo ale začala jsem vše vnímat optimisticky,že ze mě tohle všechno udělá silného člověka. A taky ano,dnes mám vystudováno,jsem vdaná za skvelyho chlapa a čekáme spolu holčičku!❤
Až tohle budete číst, tak už tady nejspíš nebudu. Láska je zvláštní věc, a já nemůžu dál. Je mi to líto, miluji tě, sbohem.
Dva roky miluju kluka ktery o mě nestojí,dva roky jsem pro něj byla jen kamarádka s výhodami,teď už má jinou kterou miluje,a mě už jen ignoruje,jak z toho ven
Nejhorší pocit je ten, když vám někdo ve vztahu dost ublíží a pak vám po nějaké době začne chybět. Pořád si v hlavě promítám obrázky perfektního štěstí, jak by to vypadalo teď. Je to minulost, je to za námi. Všechno je ještě dost čerstvé, dva měsíce. Aspoň, že už se dokážu usmát.
Když jsem byla malá, měla jsem na zahradě velké pískoviště, kde jsem trávila veškerý čas. Jednou v létě, jsme u nás byli s mými přáteli a hráli jsme si. Byla jsme malá parta. V té samé vesnici bydlela ještě jedna slečna, která se k nám za každou cenu chtěla dostat. Byla velmi rozmazlená, neustále jenom brečela a všechno muselo být podle ní. Tak jsme se domluvili, že se jí zbavíme. Vzali jsme limonádu, přimíchali do ní sůl, písek, bláto, pampelišky. Kamarádka vzala bonbon, který naplnila pískem. A všechno jsme té slečně donesli. Mysleli jsme si, že se tím otráví a my budeme mít klid. Nic se jí nestalo, každopádně nastala nám konečně pohoda. Bylo nám 4-5 let. Teď už jsme všichni na střední a parta nám stále drží a funguje. A ta slečna? Tu už bych možná ani nepoznala, protože jsem se odstěhovala z té vesnice pryč (mluví se zde o štěstí, protože kdo ví, co by nás tam s přáteli ještě napadlo).
Je mi 23 a mám přítele, který je o 19 let starší. Máme se rádi, ale každý nás kvůli tomu odsuzuje.
Som znechutený a nešťastný z toho, akí sú ľudia prehnane povrchní a absolútne ich nezaujíma to, kto má aký charakter, povahu a vnútorné kvality. Namiesto toho je prvoradý vzhľad. Kiežby by bol výzor ľudí odrazom ich charakteru - to by bolo príšer!
Nikdy som Ťa neprestala milovať aj keď si mi odišiel bez slova, bez vysvetlenia.....Keď Ťa vidím najradšej by som Ťa objala a pobozkala. Bojím sa, Ti priznať čo cítim a to ma ničí. Som z Teba hotový blázon, každý deň na Teba myslím. Prečo si mi odišiel, keď Ťa stále milujem celým srdcom? :(:(
Většinou spím s holkama co jsou zadané a pak je mi líto toho jejich přítele co nic netuší. Mám z toho výčitky
Sme spolu skoro 8 mesiacov a preskákali sme si toho naozaj veľa, hádky,rozchodi, klamstvá, nadávky a cez to všetko ho stále Milujem M❤
Jsem už 5 let zamilovaná a zatím z toho není nic. Moje kamarádka se taky asi před rokem zamilovala a už 2. s ním byla venku(ona miluje jiného). Když mi napsala ty super věci co spolu dělali(bylo to moc hezké) tak jsem se rozbrečela. Asi jsem moc sobecká, jinak opravdu nevím
Po asi 3 ploužákách se ten kluk zeptal mojí kamarádky jak se jmenuju.....
Mrzí mě že nemám mamku, které můžu říct všechno, svěřovat se ji a žádat ji o rady..ano koupí mi skoro vše co chci, ale chybí mi mateřská láska...jelikož když ji řeknu o něčem co mě trápí, tak mě v ničem nepodpoří a začne mě srážet
Načíst další zpravy